Posmrtný život.. 7. - KONEC

1. března 2010 v 22:48 | Tessyna |  Posmrtný život

"Tome???" zeptám se ho a sleduju jak si ohmatává tělo. Následně všechno kolem a lítá jak blázen.

"Já cítím!!!!!!!!!" křičí. Usměju se, ale Bill neví jak se má tvářit. Nakonec se k Tomovi rozběhne a vší silou ho obejme.

"Ani nevíš, brácha, jak si mi chyběl." objímaj se vážně hodně dlouho. Nakonec si mírně odkašlu, abych na sebe upoutala aspoň nějakou pozornost.

"Víte, myslím, že tohle je ta poslední chvíle." řekne Tom nejistě, ale ani já ani Bill nějak nechápeme.

"No…myslim, si, že už je konec. Že tohle je poslední šance vás obejmout a že konečně asi už půjdu kam patřím. To, Bille, že si uvěřil asi bylo to, na co sem celou tu dobu čekal. Teď už půjdu." řekne a po tváři se mi začnou koulet slzy. Už chápu, jak to myslí.

"Ale to mi přece nemůžeš udělat…já…já to bez tebe neumim!!!" vyčítám mu, ale chápu to. Chápu, že musí jít. Tomu se nikdo z nás neubrání. Podívá se na mě svýma krásnýma, dokonalýma očima a přisune se ke mně blíž. Já se k němu taky přisunu a Tom mě obejme!!!! Já ho cítím….vší silou ho taky obejmu a vychutnávám si to. Je to poprvé a naposled!!! Cítím jak krásně voní, jak mi jeho ruce bloudí po zádech, jak mi okamžitě naskočila husí kůže. Je to tak krásný pocit!!! Nakonec se mi v obětí jakoby začne vytrácet…a nakonec zmizí úplně.

Je pryč…..navždy. Podívám se na Billa a pomalu opouštím jeho dům. Když dorazim k sobě, zalezu do pokoje a sednu si na postel. Na parapetu není nikdo. Nikdo nesedí na židli ani na zemi. Dokonce ani vedle mě. Sem tu sama. Rozbrečím se. Nikdy sem se necítila víc zoufale. Jak to mám bez něj asi vydržet?? Tolik sem si na něj zvykla a najednou tu není!!!! Brečím a brečím….je to strašný pocit.

Ve škole sem jako tělo bez duše…na nic se nesoustředím, holky si mě dobíraj….naši si se mnou nevědi rady. Několikrát sem doma zaslechla slovo "Psychiatr" ve spojení s mým jménem, ale mě to je jedno. Nic mi Toma nevrátí. Je prostě pryč.

PO MĚSÍCI

Můj stav se nijak nezměnil, ba naopak. Dokonce bych i řekla, že se zhoršil Za ten měsíc sem akorát zjistila v kolika různých věcech mi Tom tolik pomáhal. Kolikrát už sem přemýšlela o sebevraždě, ale nejsem natolik silná, abych to dokázala.

Jednou takhle večer, když sem šla konečně spát se mi zdál krásnej sen. Zdálo se mi, že sme se s Tomem procházeli po parku, ruku v ruce sme si užívali jeden druhého. Ale ráno mě čekalo zase zklamání. Probudila sem se. Když sem se vypravila do školy, řekla sem si, že můj život nemá cenu. Rodiče si mě už téměř nevšímaj, kamarády nemám. Nic mě tu nedrží. Už delší dobu se modlim, aby se něco stalo. Ať už se netrápim, abych nebyla nešťastná. Najednou slyšim zaskřípění brzd. Ale už nestačim zareagovat. Ve vteřině už letim vzduchem a pak už nic nevidim…….ale vlastně vidim……je tu světlo…..a na konci někdo je…..

"Haloo???? Je tu někdo????" zeptám se nejistě a slyšim, jak se můj hlas ozývá, jako bych byla v tunelu J .

"Neboj se….teď už bude všechno dobrý." řekne někdo. Rozběhnu se nakonec ke světlu. Ten hlas znám. Určitě to je on!!!! Už sem u něj.

"Tome, chtěla bych ti říct, že tě miluju. Vždycky sem tě milovala a vždycky budu." řeknu, když dorazim k neznámému na konci chodby. Usměje se na mě a něžně mě políbí. Konečně budu s ním. Už si nevšímám okolí, myslim jenom na to jak spolu budem trávit naši věčnost.

Společně nás pohltí neodolatelná záře.

Konečně sem šťastná.

Angee
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 cooloors cooloors | Web | 1. března 2010 v 22:50 | Reagovat

:-x

2 Mischa SB:-* Mischa SB:-* | E-mail | Web | 22. dubna 2010 v 18:26 | Reagovat

Tak u týhle ffky i kdy byla taková hodně fantasy mě ukápla i slza jako Bill je starej a Tom je duch strašná kombinace :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.