Nevzdávej se bez boje 9.díl - KONEC

1. března 2010 v 22:59 | Tessyna |  Nevzdávej se bez boje..!!

Nevzdávej se bez boje 9.díl

Bezmocně padnu na postel,zavřu oči a já před sebou vidím tu noc,kdy Bill zemřel..Tu osudnou noc,co mi zničila život.Tu chvíli budu mít před očima snad do konce života…Nikdy se jí nezbavím!Nikdy!Nejraději bych na všechno zapomněla..Na všechno,co se kolem mě stalo!Tolik si přeji zapomenout na Billa,na dítě a…Toma…Protože dokud tu bude Tom.budu pořád vidět Billa.Nechci..Už nechci dál plakat,ale nejde přestat.Není to možné!Nedokážu zabránit vodopádu slz,které se mi navalí do očí jako přílivová vlna.Vím,že bych neměla být ve stresu…Neměla bych pít..Neměla bych nic,co mě alespoň z části pomáhá!Kvůli dítěti…Ale nemůžu!!,,Nenávidím tenhle svět!"zakřičím do prázdna,až mě rozbolí hlava.Ulehnu zpět na postel a natáhnu se k nočnímu stolku,kde mám nějaké léky.Vyndám malou krabičku a posadím se.Nakonec najdu mezi několika krabičkami s různými prášky,až jsem konečně našla ibalgin.,,Sakra…Máme jen slabej…"zanaříkala jsem a dala jsem si do pusy čtyři slabé léky.Zapila jsem je a chtěla jsem si lehnout.Asi půl hodiny jsem se převalovala na posteli,ale usnout se mi nepodařilo.Zanadávala jsem si sama pro sebe a opět otevřela krabici s léky.Z ní jsem vytáhla lexaurin.Ten se sice má brát jen na předepsání lékařem a jen ve stresových situacích,ale já jsem tak nějak ve stresu a navíc se po něm usíná.Má takové oblbovací účinky.Moc jsem nepočítala,kolik jsem jich spolykala.Bylo mi to vlastně úplně jedno…Zapila jsem je a lehla si na postel,v tom se mi ale udělalo strašně špatně,ale nebyla jsem schopná se jakkoli pohnout.Zůstala jsem pouze ležet a zatmívalo se mi chvílemi před očima.Někdo vešel do pokoje.Asi to byl Tom…Ihned ke mně přiběhl a podložil mi hlavu.Jeho slzy mi dopadali na ruce,tváře…Něco na mě mluvil,křičel,ale já ho nedokázala vnímat.Po několika dlouhých minutách jsem téměř neslyšela jeho hlas a ač jsem měla otevřené oči,nemohla jsem nic vidět.Jako bych oslepla…Už jsem jen cítila,jak někdo manipuluje s mým tělem…Strhává ze mě tričko a nějaké jehli se mi zabodávají do rukou a hrudi.Na chvilku jsem procitla z nicoty a okolo mě bylo spousta doktorů a sestřiček,nade mnou několik kapaček a za proskleným oknem jsem viděla tři tváře…Tři tváře,které beznadějně přihlíží k mému tělu a v jejich očích se lesknou slzy.Přece jen mi tam jedna tvář chybí…Ta,pro kterou jsem žila…Ta nejkrásnější,kterou jsem kdy mohla políbit,pohladit…

Opět se jsem nic neviděla,tentokrát jen bílo…A najednou…Najednou se přede mnou oběvoval anděl..Ano,anděl..Bill je anděl..Opravdu..Měl krásná,velká bílá křídla a celý byl v bílém.Přibližoval se ke mně a natahoval ruku a v mé hlavě se přehrávala pouze jedna písnička,při které jsem se s Billem prvně políbila..Wenn nichts mehr geht…Natahuji svou ruku už jen pro touhu dotknout se jeho nádherných rukou.Jsou mi tak blízko jeho prsty,jen pár centimetrů!Cítím se tak volná a hlavně št´astná…Chytím se jeho ruky a najednou ze mě opadne všechna bolest,smutek a trápení.Podívám se za sebe a vidím jakoby v dálce své tělo,okolo kterého je ted´ obrovský rozruch.Ač lékaři ví,že už mě na ten spropadenej svět nic nevrátí,do poslední chvíle se snaží mě oživit…Pozdě….Vzdala jsem se bez boje,pro Billa…

Konec
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.