Nevzdávej se bez boje -3.díl

1. března 2010 v 22:56 | Tessyna |  Nevzdávej se bez boje..!!

Nevzdávej se bez boje -3.díl

Tom křičí za padajícím Billovým tělem,které bez známek života leží už na břehu moře,které zlehka omývá jeho nehybné tělo.Já mlčím,asi mi asi nedošlo,co se právě stalo…Z očí mi tečou miliardy obrovských slz.Pokleknu na okraj útesu a skloním se k zemi… Když mi přeběhne celá předešlá stuace před očima jako film,všechno mi dojde.Postavím se,zakloním hlavu a z plných plic,co to jen dá,zakřičím:,,Nééééééé!!"!!!

V tu ránu se probudím,celá spocená a uplakaná.Rozrazí se dveře,ve kterých stojí vyděšený Tom.,,Co se děje?!"podívá se na mě a když mě uvidí,jak se klepu,brečím a jsem upocená,přijde ke mně a obejme mě.,,Zase se ti zdálo ot té noci,že ano?"položí si mou hlavu na své rameno a kolíbá mě v náručí,přičemž mě hladí po vlasech.,,Tome..Já…Já to bez něho nevydržím.."říkám tichým hlasem,skoro mi nejde ani rozumnět.Vzpomněla jsem si na Billa,který ještě před několika hodinami tu byl se mnou a říkal mi ta prázdná slova,o kterých ani nevím,jestli je opravdu řekl on,jakožto duch.,,Tomí,já…Já jsem se asi zbláznila…"říkám už trošku hlasitěji,ale víc už to asi nepůjde,neboť´ můj pláč je nesnesitelně krutý,bolestný a silný…,,Ne,nezbláznila…"konejší mne Tom,aniž by věděl,co mu tím chci říct.,,Ale ano,Tomi…Já..Já jsem viděla Billa…Byl tady se mnou…A…Plakal…"vydoluju ze sebe několik vět,abych navázala téma,které chci Tomovo říct.,,Cože??To..To není pravda.."věděla jsem,že mi nebude věřit.Ani já sama nevím,jestli to byl opravdu on,nebo jen můj přelud.,,Říkal,at´…at´ na něho myslíme jen v dobrém,že nám tím nechtěl ublížit a….A taky říkal,že se o tebe mám starat…"už nedokážu mluvit…Nejde to…,,Já jsem ti říkal,že je to anděl…Tvůj a můj strážce…Už neplač,všechno bude dobré…Dann wird alles gut,…"začal mi tiše zpívat do ucha Durch den Monsun.Opět se mě pokusí políbit.,,Tomi,promiň,ale já…Nevím,jestli to je správné….Jsem zmatená,nevím,co dělám,co říkám…Jsem naprosto mimo.."odlepím se od jeho rtů.Čekám na jeho reakci.,,Clare,já vím…Ale pochop mě…Miluju tě,…"přitiskne se ke mně a opře se svým čelem o mé.Cítím,jak těžce dýchá,snaží se rozdýchat svůj pláč.Mě se to pořád nevede.Můj pláč a smutek je silnější než já…,,Já tě chápu…Miluju Billa…Kdyby mě netížilo svědomí,tak se tobě nebráním,ale…"sklopím zrak a Tomova ruka mi nadzvedne hlavu,držíc ji pod bradou,tak aby mi dobře viděl do očí.,,Já vím,že to pro tebe je velmi těžké..Zemřel mi můj bráchakterýho jsem měl strašně rád,byl moje druhé já…Ale…My žijeme dál,SPOLU to tu zvládnem..Věř mi,Clare…Budu se o tebe starat tak,jako to dosud dělal Bill.Jen mi věř,prosím…"žádá mě Tom,do jeho očí už se derou slzy,které zatím statečně přemáhá,ale přesto je vidět,že už je déle neudrží a propukne v pláč.,,Já ti věřím,Tomi…Ale,je to na mě moc rychlé..Dej mi čas,prosím…Dej mi pár dní,možná už budu v pohodě…"odmlouvám mu,ikdyž mu tím ubližuji,protože moc dobře vím,jaké to je,když někoho miluju a on mě odmítá..Ale já ho neodmítám,jen potřebuji čas,protože stále miluju toho,kterého jsem měla,milovala,ale on nás opustil…,,Tak dobře…Kdybys něco potřebovala,jsem tu pro tebe..Tak…Dobrou ,Clare..Miluju tě.."a políbí mě zlehka na tvář,po které mi tečou slzy,ikdyž už ne tolik,jako po probuzení z toho snu.Nějakým způsobem mě uklidňuje a zároveň rozrušuje Tomova přítomnost..Nejspíš se u něho cítím v bezpečí proto,že je to přece jenom kousek Billího,ale rozrušuje mne proto,že to je Tom…

P.S:Pokračování příště…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.