Na pokraji zoufalství (Podle pravdy)

1. března 2010 v 22:27 | Tessyna |  Jednodílné-Normal

(tady se o Tokiákách jenom mluví. Měla sem zase depresy a tak sem napsala tuhle povídku - není to přesné hlavně to s tím chatem - kromě těch pocitů. Tady o ní budu mluvit v ženském rodě - o Sračce; přezdívka na chatu je taky vymyšlená!)
Jdu na chat. Zapnu počítač a čekám až mi naběhne. Jenom, co se to stane, tak si zapnu internet a jdu na chat. Mám tam přezdívku EvTHa! Vejdu do své oblíbené místnosti o Tokiáčcích a začnu si během chvíle povídat s několika lidičkami o mých miláčcích. Nejraději ze všech mám Billa! Už od začátku mě dokázaly uhranout ty jeho krásně tajemný a tmavě hnědý oči, taky taková temná aura, která z něj vyzařovala. Hned sem si začala povídat s jednou holčinou. Než sem najednou na skle v místnosti viděla dost zajímavou a šokující zprávu - "Někdo vyhrožuje devilish-tokiohotel blogu zrušením!" - tahle zpráva mě vyvedla z míry, tak sem nechala svůj nick zaplej a šla se podívat na svou stránku. Nějaká "Sračka" mi tam vyhrožovala, že mi zruší blog, protože kopíruju. Nikdy sem z českých stránek nic nekopčila. Nejhorší je, že se ukázalo, že je anti - tak jak mohla říkat, že kopčím!!! Napsala, že mi srovná fasádu a pak začne blog rušit. V tu chvíli se ve mě krve nedořezaly! Ještě sem se ani pořádně nedostala z toho šoku, jak mi ta holka před tím, která tvrdila, že ji znám, zruší blog - a už tu bylo tohle. Zrovna v den kdy se konal "Velký narozeninový sraz", na který sem se už celou dobu, co sem o něm věděla, těšila! Ten den mi už zkazila ta holka, co mi ten blog zabrala. V noci sem šla spát kdo ví kdy a teď tohle! Když mi ho vrátila se objevila ta Sračka! Byla sem ráda, že sem ho dostala zpátky a teď tohle! Holky mě na ICQ začaly uklidňovat, ale já měla tušení už od dne předtím, že se s blogem něco stane! Jako bych to čekala! A stalo se! I přes komentáře, které sme té "Sračce" psali, mi začala rušit blogy. Odešla sem z chatu a cítila sem, že mě pálí oči. Půl roku práce pryč - za pár okamžiků. Holky mě furt uklidňovaly, ale já brečela stále víc a víc. Je mi sice 16, ale v životě sem si toho prožila hodně, možná proto sem tohle brala tak zle! Ten blog mi byl oporou, když na mě má nej kámoška kašlala kvůli svému klukovi a stále kašle, byl mi oporou když sem se pohádala s rodiči, nebo když sem dostala špatnou známku nebo tak! Byl mi vším! Jedinou kámošku sem měla ve škole Lucku, se kterou bych letos ráda seděla, protože miluje THčka a já ji mám mocinky ráda je to ta nej kámoška jakou sem mohla mít ve třídě! Nej kámošky odmala na mě začaly kašlat, protože si našly kluka! Úplně na mě zapomněly! A to prej, že jsou nej kámošky! Pak už sem měla jenom pár holek přes ICQ. Lůcu sem byla ráda, že sem poznala, pomohla mi a je super!
Když sem zadala aktualizaci, abych zjistila, jaký přibyly komentáře - blog byl pryč! V tu chvíli sem se svalila ze židle a začala mlátit do podlahy. Máma to uslyšela - bydlím nahoře - a hned se ptala, co dělám! Nemohla sem ani mluvit, jak mě to zaskočilo! Máma odešla, jakmile to udělala zamkla sem a vypnula ICQ! Na mobil sem zapomněla! Sedla sem si ke zdi a furt brečela, rukama sem se držela za hlavu a v tu chvíli sem si připadala jako jedna z těch bláznů, co sedí v těch bílých místnostech, něco si pro sebe mumlají a drží se za hlavu a klepou se. Takhle sem vypadala já! Klepala sem se, držela za hlavu, seděla u zdi skčená, brečela a mluvila sem si pro sebe : Proč já?! Co sem komu udělala?! Na všechno sem vždycky měla smůlu!! Na kámošky, kluky a teď i tohle!! - Máma se už vrátila, klepala na dveře, ale já sem ji nevnímala. Když mi to lezlo na nervy, řekla sem ať odejde - odešla. Moc se ji nechtělo, ale odešla. Měla o mě strach, stejně jako holky na webu - mé kámošky i ty, které sem neznala! Já sem takhle se asi klepala nějakou dobu, pak mi začal zvonit mobil. Nechala sem ho zvonit - bez ohledů kdo volá! Mohlo to být důležitý, třeba taky ne, ale já se na něj vykašlala! Dál sem seděla na zemi a brečela. Pak sem se uráčila, zvedla se ze země a šla k telefonu. Podívala sem se nejdřív, kdo mi volal - Lůca! Určitě o mě měla strach! Přešla sem to a vytočila číslo jedné své nej kámoška (ta která na mě kašle kvůli klukovi, který mě nesnáší a já jeho). Zvedla mi to po několikáté době, řekla sem ji ubrečeným hlasem ať přijde a rychle! Položila sem telefon, vzala do ruky budík a třískla s ním o zeď. Rozbil se a já se svalila na postel! Dál sem brečela. Nemohla sme skoro dýchat jak mi bylo. Během chvíle slyším za dveřma Monču. Jdu teda otevřít a ona se na mě vystrašeně podívá! Posadí mě na postel a já ji všechno řeknu! Pochopí mě, protože sama má blog a ví jak já sem na tom svým pracovala a jak mi na něm záleželo! Řekla mi ať si lehnu a já si lehla. Na chvíli sem se přikryla dekou. Ještě chvíli sem brečela a bylo mi hrozně, pak sem ale usnula. Monča mezitím, co sem slyšela se podívala na ten můj blog. Měla sem to otevřený, dala to aktualizovat a všimla si, že holky na něm začaly znova. Věděla ale, že tohle mi můj blog nevrátí. Napsala tam příspěvek, pěnila vzteky, protože takhle zničenou mě prej ještě neviděla.
Nevim jak dlouho sem spala, ale když sem se probudila, tak Monča seděla u compa a něco dělala. Pomáhala holkám s webem. Nemá Tokiáčky ráda, ale přesto to udělala! Byla sem jí za to vděčná. Zeptala se mě, jestli jsem v pohodě, kývla sem jí, že jo, ale nebyla sem. Furt mi bylo zle! Navíc se mi chtělo zvracet!
Monča po nějaké době odešla a já se objevila na ICQ a na blogu. Když se to trochu uklidnilo, tak zase nějakej kluk napsal, že ten blog zruší a tak. Zase sem se cítila mizerně - proč tohle někdo někomu dělá?! To chce, aby ten další skončil v blázinci?! - já jsem se na blázinec v té době cítila!! A hodně! Zase se mi do očí hrnuly slzy - nevim proč, ale hrnuly! Všechno už bylo stejně ztraceno, ale prostě! Už sme na něm zase za ty hodiny zamákly! Potom ten kluk napsal, že pomáhal a že chtěl vyzkoušet naše reakce! Nejhorší bylo, že napsal heslo na blog veřejně, takže ho každý viděl a než sem se nadála - heslo bylo trvale neznámou osobou změněno!!! Můj blog tam stále stojí, ale nikdo se o něj nestará - nikdo nemá heslo!!!
Jenom, co se z toho trochu dostanu, tak se rozhodnu si založit normal stránku, dám sem vzkaz a v komentářích vidím - "Zase ho zruším - cháchácháchá - to se mi povedlo" Zase ztrácím víru a zase se bojím!!! Jakou práci mi dalo naučit se HTML, všechno tam dát a teď se bojím tu adresu uveřejnit. Bojím se, že zase prosedím několik hodin nad galerií, novinkama, překladama a vším možným. Pak přijde on/a a všechnu práci denodenní mi zase smaže! Zase bude všechno nanovo!! Zase se budu cítit na blázinec, zase budu řvát jak hysterka - možná, že jsem, ale taková prostě jsem a nemůžu za to - zase něco v pokoji vzteky rozbiju, zase budu mít chuť se zabít, něco si udělat!!! Měla sem na to chuť! Zbavit se té bolesti - zkusit třeba žiletku jako nějaké holky! To není trvalý až na pár jizev. Chviličku - malou chviličku - sem měla chuť skočit - sem ve třetím patře, takže....ale to sem nemohla kvůli rodině, těch pár přátel a navíc - zabít se mladá je bláznovství!!! Život před sebou a kvůli takové prkotině!!! Pro mě to ale prkotina nebyla a když mi ten blog zrušili byla sem na dně jako nikdy jindy!!! Kdybych měla ještě cigarety nebo tak - klidně bych zase z té nervozity začala kouřit!!!
Cítila sem se hrozně, jak ste tady poznali!!! Takhle sem se cítila!!! Přesně jako v téhle povídce!!! Co tu píšu je pravda pravdoucí!!! Takhle sem se cítila, takhle to bylo - až teda jak sem psala na ten chat!!! Všechno ostatní je pravda!!! Půl roku práce a mé lásky, mé závislosti a záchrany od všech problému - bylo pryč během několika minut! A teď jak sem psala v povídce, mám strach, že si ta osoba zasedla jenom na mě a zruší mi ho zase!!! Nevim jestli ten komentář k tomu - Překvapení od Evelyn - psala ta samá osoba. Ale jestli mě chtěla vyděsit nebo tak - povedlo se jí to a já jsem zase v rozpacích a v rozvahách!!!
podle pravdy napsala Evelyn
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.