My Engel

1. března 2010 v 22:26 | Tessyna |  Jednodílné-Normal

Je to už přes 9 let. 9 let od chvíle kdy sem potkal Angelu(Endželu), moji první lásku. Mě bylo 16 a jí patnáct. Seznámení bylo poněkud…trapné.
Zrovna sem se svou skupinou cestoval z Německa do Amsterodamu.
Letěli sme letadlem. Byla ve vedlejší řadě a četla si knihu. Už tehdy mě okouzlila a nemohl sem z ní odtrhnout oči. Když sem se zvedal, že si dojdu na záchod, letadlo se zakymácelo, já sem neudržel rovnováhu a spadl sem kam jinam než na ní, přesněji řečeno obličejem na její prsa. Bylo mi strašně trapně a začal sem se koktavě omlouvat, zatímco sem koutkem oka viděla jak se mi brácha strašně řechtá, div se nezadusí tou bagetou co začal jíst. Ona se na mě usměje a řekne, že je to dobrý, jen ať si příště dávám pozor. Celou cestu sme si pak povídaly a seznamovaly se. Angela mi pak dala na moji žádost telefonní číslo a já jí dal to svoje. Byl sem hrozně šťastný, protože se mi ta holka strašně líbila.
Když sem se po týdnu zase vrátil do Německa, odvážil sem se jí zavolat, protože sem na ni pořád myslel, tak sem vytočil její číslo a čekal.(pozn.autora:ještě padesátkrát "sem" a budu v Ginnesově knize rekordů=))
"Halo?"oval se její krásný hlas
"Aahoj..to sem já Bill"řeknu nervózně
"Je ahoj Bille, copak potřebuješ?"zeptá se mile. Ona je fakt k sežrání!
"Já sem se chtěl zeptat, jestli bys neměla někdy čas, jestli teda chceš…"optám se opatrně
"Jasně, že chci, ale z toho Amsterodamu se vracim až za dva dny, takže jestli můžeš?"
"Jj to bude perfektní, a kde v Německu vlastně bydlíš?" chytrá otázka
"V Berlíně, máš to daleko?"ona na to
"Ne, to je skvělý, tak co u toho velkýho parku vedle obchodní čtvrti, znáš to tam?"
"Jasně že jo, tak před vchodem do parku, za dva dny ve tři?"
"Jo to bude super, už se těšim!"
"Já taky, ale máma mě už volá takže musim končit, měj se!"loučí se
"Ty taky"zavěsim.
O dva týdny později…
Já se zamiloval. Je to jistý, miluju Angelu. Od tý chvíle v letadle a po tu krásnou procházku v parku a po těch dalších schůzkách. Sice spolu ještě nic nemáme, jen si povídáme a tak, ale cítim, že je mi s ní strašně pěkně a jako bych se vznášel. Angela je prostě úžasná, je jiná než ostatní holky co sem kdy potkal. Je vtipná, milá, krásná a hlavně ty její oči. Sou světle hnědé a je v nich tolik něhy a lásky. Ona je prostě úžasná! Nemůžu se jí nabažit. Jí ani jejích dlouhých hnědých vlasů. Vždycky dyž je má rozpuštěný tak mám strašnou chuť se jich dotknout a zjistit jestli sou opravdu tak hedvábné jako na pohled.
Zítra máme koncert a já odjíždim. Mám se s ní setkat dnes večer než se s ní na dva dlouhé týdny rozloučím. Jdeme do našeho oblíbenýho parku a sedíme na lavičce. Najednou cítim, že její ruka vklouzla do té mé. Podívám se na ní a zase se topím v jejích očích. Srdce mi buší jako o závod, když se chystám udělat to po čem už dlouho toužim. Políbim jí, a ona můj nervózní polibek opětuje s velkou vášní. Nemůže mi být líp.
Tím sme se na dva týdny rozloučili. Během volna sem jí psal a volal. Tohle sme dělali i dlouho do noci. Ani jednomu se nechtělo končit. Ještě sem se nedvážil říct jí, že ji miluju, rozhodně né po telefonu. Až se vrátim. Strašně se těšim!=))
Konečně!!Hned jak sme dorazily, rychle sem si vybalil a připravil se na schůzku, která měla být za dvě hodiny v parku.
Dorazil sem tam o několik minutek později a začal se rozhlížet. Najednou sem ucítil něčí ruce na očích.
"Kdo je to?"zeptá se povědomí hlas
"Angela"řeknu šťastně a otočim se na ni. Usmívá se svým krásným úsměvem, andělským úsměvem.
Obejmu jí a sem rád, že je zase u mě. Odtáhnu se a posadíme se na lavičku. Pořád se držíme za ruce.
"Sem rád, že sem zase s tebou"řeknu s úsměvem
"I já sem ráda"opře se o mě. Ještě dlouho si povídáme a párkrát se políbíme a musíme se rozloučit.
"Bille, no tak já už musim jít"řekne se smíchem Angela a odtahuje se ode mě po tom co sem se jí snažil znova políbit.
"Ale no tak, ještě poslední pusinku na dobou noc"zaškemrám a smutně se na ni podívám.
"Tak dobře" řekne a začne mě líbat. Zajede mi prsty do vlasů a já jí hladim po jejích.
"Tak dobrou"zašeptá a andělsky se na mě usměje, tak jak to umí jen ona.
"Dobrou"řeknu a taky se usměju.
Další týdny si užívám, sme spolu jak se to dá a jak mi čas dovolí. Jednou byla i u nás na hotelu a seznámila se s Tomem. Ta noc byla nejkrásnější v mim životě. Dneska mám dělat rozhovor pro televizi a namůžu se kvůli tomu sejít se svým andělem jak jí řikám.
"Bille!Bille!Dáš mi autogram?" vytrhne mě z přemýšlení ňáká holka. Dám jí autogram a uměju se na ni. Ona se taky usměje a když odchází, zřetelně slyšim"On mě určitě miluje!"zasměju se.
Rozhovor je nudný jako obvykle. Když…
"Pane Kaulitzi mladší, je pravda, že máte dívku?"zeptá se moderátorka s úsměvem.
"Máme totiž fotku kde se s jednou dívkou v parku líbáte. Zvednu obočí. Ona zvedne fotku a podá mi jí. Jsem tam já a Angela.
"Takže je to pravda?"zeptá se po tom co se na fotku chvíli dívám.
"Ano, mám dívku"řeknu prostě. Nebudu ji zatajovat.
"A milujete se?"zeptá se hned moderátorka neomaleně.
"To je opravdu jen moje věc"řeknu.
Rozhovor skončí. Další den se znova setkávám s Angelou, ale tentokrát radši u mě v hotelu. Sme na sedačce, ležim Angele v klíně a ona mi hladí vlasy. Je strašně příjemný. Zavírám oči.
"Bille"zeptá se potichu
"hmm…"zabručim
"Já jen sem viděla ten rozhovor"řekne. Narovnám se.
"A co chceš vědět?"ptám se přestože tu otázku tušim.
"Jestli…no..jestli..to…to je jedno."asi to nedokáže říct. Usměju se, já tu odvahu mám. Chytnu jí za ruku, a podívám se do jejích krásných očí.
"Miluju tě"zašeptám. Ona se nádherně usměje a obejme mě.
"Já tebe taky, já tebe taky…."opakuje a tiskne se ke mně. Začnem se líbat a skončíme v ložnici.
Víte jaké je vzbudit se vedle spícího anděla? Já ano. Je to nepopsatelné, je to krásné. Dívám se na ní a cítim, že jí nechci nikdy ztratit. Že ji budu ochraňovat jak jen to pude, jen aby se mému křehkému andělovi nic nestalo.
V dalších týdnech je už každýmu jasný, že nás dva prostě nikdo a nic nerozdělí. Mi se milujeme a už to ani neskrýváme. Všichni nám říkají jak nám to spolu sluší atd. Angelu sebou beru i na některý větší akce. Zrovna ráda tam nechodí, ale pro mě udělá všechno. Když sme dostaly cenu, nejdřív sem jí radostí objal a ona mě krátce políbila, pak sem šel s klukama na podium. Potom sme oslavovaly a ona se o mě ráno starala, když sem měl šílenou opici. Neuměl sem si představit život bez mého anděla.
Pak ale přišel ten osudný den. Měly sme mít 3 měsíční výročí našeho seznámení a tak sem ji chtěl vzít do našeho parku. Mělo to být překvapení, měl sem v plánu(pozn.aut.:né požádat jí o ruku, bože lidi na co myslíte=))dát jí náhrdelník s přívěskem stříbrných písmen A a B spletenými do sebe na čtverečku, na kterém bylo zezadu napsáno: A B vždy vedle sebe!
Jenže když sme tam dorazili a já jí zrovna zapínal náhrdelní, z kterého byla strašně šťastná. Zazněl vedle nás hlas.
"Bill miluje mě a ty překážíš naší lásce, promiň"pak se ozval výstřel a já viděl tu holku co sem se jí nedávno podepisoval a jak řikala, že ji miluju, jak tam stojí a drží pistoli v ruce, v očích výraz čirého šílenství. Podívám se na Angelu , ale ta ladně padá k zemi.
"Angelo!!"vykřiknu a sehnu se k ní. Postřelila jí. Ta holka postřelila Angelu. Šarlatová krev se vpíjí do jejího sněhobílého svetru.
"Angelo, neboj se hned zavolám sanitku!"řeknu a roztřesenýma rukama šátrám po mobilu. Ta holka tam furt stojí, ale já si jí nevšímám. Tak a je to.
"Angelo, Angelo zavolal sem sanitku, bude tu tak za deset minut!"sakra proč sem ji bral sem! Vezmu ji do náruče a hladím ji po vlasech…
"Bbille.."jsem zděšenej jak je její hlas křehký a slabý, jako ona sama v mém objetí.
"Ano"podívám se jí do očí
"Mi-miluju..tě"řekne s námahou.
"Ne to ne-to neřikej! Za chvíli tu bude sanitka a odveze tě do nemocnice, a bude všechno v pořádku…"řeknu třaslavě a slzy se mi derou do očí.
"Pro-prosím…Bille…poli-polib mě!"řekne a já se k ní sehnu a políbím ji. Svého anděla.
Taky mě líbá a pak najednou přestane. Odtáhnu se a podívám se do její tváře. Má zavřené oši a na rtech lehký úsměv, je tak krásná, ale nedýchá.
"Néééé!Angelo, nééé! Prosim tě probuď se, já to nedokážu, nedokážu bez tebe být!! Vrať se, vždyť tě miluju! Láska přece všechno překoná a vždycky vyhraje, takže nemůžeš být mrtvá Angelo! Andělé přece neumírají!!!!"křičim do tmy.
"To sem nechtěla"řekne ta holka co všechno zavinila a odběhne. Sedím na špinavé zemi a v rukou svírám padlého anděla. Brečim jak sem nikdy nebrečel. Dívám se na její tvář, tak známou a krásnou i ve….smrti. Proč?!PROČ?!?!?!Proč si odešla!?Proč si mě tu nechala?!Proč se na mě už nedíváš svým andělským pohledem?!?!
Přijíždí sanitka a nabírá Angelu do vozu.
"Jedu s váma!"křiknu na záchranáře a ten přikývne. Celou cestu co ji vezou sedim vedle ní a držim ji za ruku. Snaží se ji oživovat cestou. Ale já prostě cítím, že to nejde a nikdy nepude. Není žádná naděje.
Sem na chodbě a čekám, čekám…Přišel Tom a jen mě objal. Ze dveří vychází doktor. Jen se na něj podívám a začnu znova brečet. Věděl sem že to bylo na nic. Oni jí prostě nezachránily.
Od toho dne už není nikdo, kdo by mě pohladil jako ona, kdo by se na mě podíval jako ona a líbal mě jako ona. Je mi teď 25let a mám přítelkyni. Miluju jí,je milá a hodná, ale nedokáže ve mně vzbudit ten cit co Angela. I když uběhlo 9 let, na všechno si pamatuju. Tu holku co jí postřelila chytli den potom. Ke všemu se přiznala a o dva roky později se ve věznici oběsila. Řetízek, který sem chtěl dát Angele ten den co zemřela mám pořád u sebe i když vím, že není pravdivý a Já a Angela nikdy nebudeme znova spolu. Alespoň né teď. Ještě pořád zpívám, ale už ne s takovim nadšením. I když je to 9 let nepřestal sem ji milovat ani víc ani míň. Možná se jednou zase sejdeme, a já ji opět pohladím po vlasech a ona se na mě usměje. Těším se až se setkáme!
Můj Anděli!
Lyra
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ~ TeRez ^ ~ TeRez ^ | Web | 1. března 2010 v 22:37 | Reagovat

Ahojky.. Zvu tě ke mě na blog, abys hlasovala v Hot or Not a POTM na měsíc březen !! Odkazy jsou dole v menu, určitě se stav.. Pa a neber to jako reklamu, děkuju :]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.