Milý deníčku (Jednodílná FF)

1. března 2010 v 22:24 | Tessyna |  Jednodílné-Normal

Milý deníčku,
jsou čtyři ráno a kluci spí. Jen já tu melancholicky sedím na patrové posteli, pod Tomem.
Tom spí nahoře ale všechen jeho nepořádek je u mě. Jsem vyhoštěnec.
Právě jedeme do Paříže. Tam je to prý romantické…
Georg jako vždy pilně zapisuje do svého deníčku. Musí to stihnout, než se kluci probudí. Určitě by se mu smáli. A bylo by to v tisku. Nikdo se to nesmí dozvědět.
Bill se na své na posteli neklidně zavrtěl. Georg sebou trhnul a rychle strčil malou knížku pod polštář.
Lehnul si na postel, chvíli koukal na Tomovu ruku s luxusními hodinkami, která visela přes zábradlí patrové postele. Zanedlouho usnul.
Probudil se, až když je jejich řidič přišel vzbudit se slovy, že jsou na místě.
Georg se posadil na postel a protáhl se. Po chvíli vstal, uchopil svou sportovní tašku a vyrazil za ostatními ke dveřím tourbusu, kde už na ně čekalo nejmíň tisíc vřeštících holek.
Víš deníčku, být Georgem není snadné, ani příjemné. Vím o sobě, že nejsem nijak krásný, oplývající inteligencí, či nějákými zvláštními schopnostmi. Úplně chápu, že ten dav uječených fanynek až do ochraptění, nebo úplné ztráty hlasu řval Tomovo a Billovo jméno.
Prostě nemám štěstí.
Ale třeba i pět nebo šest holek občas zařvalo na Gustu, že chtějí autogram. Ode mne autogram chtějí jen proto, aby měly všechny čtyři podpisy. Ach jo.
Byl tak zabraný do svých myšlenek, že si nevšiml schodů, které vedly z tourbusu do shluku holek.
Slyšel jenom, jak jeden z členů křičí: 'Georgu bach…'
Ale už bylo pozdě. Georg ležel na tvrdém betonu jako hromátka sádla a svalů. Cítil jak ho jeden s bodyguardů sbírá ze země a snaží se ho protlačit davem.
Georg ještě stačil zahlédnout obzvlášť zmalovanou fanynku, jak se mu škodolidě směje.
Automaticky se nechával táhnout bodyguardem, nebylo to poprvé. Ale on stejně vždycky prošel kolem nich úplně bez potíží…
(před vystoupením)
'Takže kluci, dejte do toho všechno a pořádně to rozbalte! Hodně štěstí!' Křikl za námi náš producent David.
Nakoukl jsem, do publika. Pod námi bylo snad tisíc černě obarvenejch hlav s přehnaným make-upem.
Jako první vešel Bill v upnutém šampónovém triku a přiléhavých bokáčích s rozparkem a cvočky. Fanynky začaly ječet, že to trhalo uši. Jako druhý se jal pozice největší sex bomby Tom. Houpavým krokem zamířil směrem k Billovi a kytaru nesl nad hlavou.
To už byl takový řev, že se to nedalo vydržet. Proto jsem dal Gustavovi herdu do zad a rozběhl se za Tomem. Jak jsem klusal ke Gustovým bubnům zamotala se mi bota do drátů od mikrofonu a kytar.
…..
Netrvalo mi dlouho a uvědomil jsem si, co se stalo. Fanynky řvaly, ale tentokrát smíchy. Tom se uculoval a Bill dělal, že pije, abych neviděl, jak se řehní. Rychle jsem vstal a stoupl si k těm bubnům, v dostatečné vzdálenosti od zpropadených drátů… Gustav ležérně přišel ale skoro nikdo ho nevnímal.
Bill začal rychle něco blábolit o tom, že je šťastnej, že můžeme hrát v Paříži. Jsem mu zato vděčnej, dobrej pokus, ale myslim, že mu ty francouzsky zrovna nerozuměly…
Pak začal Gusta o sebe klepat hůlkama a já jsem pochopil, že budeme hrát Unetlichkeit. Dotknul jsem se struny ale ozval se ten příšerný zvuk, třeba jako když skřípe mikrofon. Ajaj.. Tak to jsem nevychytal.. Dneska už mě nic nerozhodí, pomyslel jsem si.
Dohráli jsme. Fanynky zase ječely jako život, měly z toho nejspíš zážitek do konce životaJ
A následovala autogramiáda. Pořád jsem koukal na Billa a myslel na to, jak je možný, že jemu se nikdy nic takovýho nestane.
V pořadí byla taková zmalovaná blondýna v sukni, co byla tak krátká, že jsem si nejdřív myslel, že žádnou nemá.
Gustav se podepsal, pak Tom, pak Bill..
Pořád mi z hlavy nemohl vypadnout ten Bill co má takový štěstí, jak to dělá, že je tak dokonalej…
'Je veux un autogram, s'il tu plait!!'
'Jo, jasně…' řekl jsem a podepsal jsem se jí.
'Quest-ce que c'est?!' ptá se bloncka a ukazuje mi deníček s podpisem.
Nevím, co tím myslí, ale podívám se na svůj podpis.
Dívám se na papírek a sleduju, jak jsem černou lihovkou do jejího památníku napsal…
….
BILL!!
Drahý deníčku, doufám, že nemusím o svém dni na romantickém místě pokračovat.
'Dneska mám dost', konstatuji, když se svalím do své postele v tourbusu.
'Georgu, musím s tebou mluvit' řekne Bill.
'Jo, jasně mluv.'
'Venku.' Odpoví nesmlouvavě Bill.
'Ok..'
(venku)
'Tak co potřebuješ?' Zeptám se Billa.
'Georgu… Ty.. Ty seš teplej?'
Tohle mě trochu zarazilo…
'Nejsem, jak tě to napadlo?'
'Nó… Já… hledal jsem vosk a podíval jsem se ti pod polštář…'
Obrátil jsem oči v sloup, rukou se pleskl do čela a zavyl.
'Bille, já nejsem gay!!'
'Ale vždyť si píšeš deník!!'
'Já.. Já si ho píšu proto, že se nemám komu jinýmu svěřit…'
'Máš tam moje fotky!!'
'Bille, ty idiote, to nejsi ty, to je Aneta Langerová!! Ta češka!!!'
'Éééé… Mno… Hm.. Aha…Tak já..'
Deníčku, oba jsme dostali hroznej záchvat smíchu. Od tý doby je Bill můj nejlepší kámoš. Snad si to nikdo nepřečte, ale ty fotky nebyla Langerová.. Byl to Bill…
(o týden později)
Bill: 'Georgu pojď sem, musím s tebou mluvit!!'

Dál už si to domyslete sami
Je to moje první eFeFka tak mě nesuďte příliš tvrdě J Doufám, že jste brali na zřetel, že jsem většinou psala spisovně
(Lara X)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.